VII. Přivolání - povel "Ke mně!" - druhá část - Československý vlčák

Tereza Valentová

|88.100.156.xxx |2009-09-14 13:23:54

Dobrý den, chtěla jsem se zeptat, jak je to s povelem "k noze" (kdy pes přiběhne k noze když stojíme) a "u nohy" ( kdy pes jde u nohy za chůze), protože jsem četla i předchozí články, kde vysvětlujete, že by se povely neměly obměňovat, tak se chci zeptat jestli je to chyba, nebo jestli se to bere každé zvlášť jako povel. Děkuji

Reply | Quote

Helenasotis

|SAdministrator |2009-09-16 12:30:37

Dobrý den,
povel je pouze jeden - "K noze". Povel "u nohy" neexistuje a ani ho nikde nezmiňuji

Povel "K noze" má pro psa znamenat, že je za všech okolností svou lopatkou na úrovni levé nohy psovoda. Pohybuje-li se psovod, pes s ním má držet tempo, stojí-li psovod, pes mu u nohy sedí.
Přivolání pomocí povelu "K noze" za klidu (tedy psovod stojí na místě) rovněž neexistuje. Za klidu se přivolává zásadně povelem "Ke mně" nebo jménem psa. Povelem "K noze" se přivolává pouze za pohybu.
Tyto informace se vztahují k u nás běžným zkušebním řádům,jako je NZŘ, ZŘ KJ Brno, popř. IPO nebo SchHVPG.
Poněkud jinak je tomu např. ve zkušebním řádu pro obedience a mondioring (oba lze na internetu najít a prostudovat), z čehož vyplývá, že ne všechny zkušební řády na sebe svou povelovou technikou navazují a tudíž s jedním psem nelze vždy cvičit naprosto všechno (i když upřímně - zrovna třeba mondioring si s ČSV moc představit neumím

)

Reply | Quote

roman

|212.24.145.xxx |2009-05-06 13:23:36

Myslím, že jana by si čévéčko vůbec neměla pořizovat. Evidentně neví co práce se psem obnáší a natož s vlkem. Možná chytla dobrou fenku, která se od ní nehne na krok a teď si myslí jaký má úžasný vztah se svým psem a jak ji úžasně vychovala.

Reply | Quote

Jana	\|85.71.185.xxx \|2009-03-29 15:17:43

Dovrý den, děkuji Vám za odpověď. V něčem s Vámi souhlasím a vněčem ne. Asi se spolu neshodnem na tom zda je či není ve výcvikua výchvě rozdíl. Já tam ten rozdíl vidím. Souhlasím, ale že u obou se uplatňují dosti podobné principy (Důslednost, hra,pravidelnost). Musím ovšem nesouhlasit, že přivolání a další sviky je nutno třeba často opakovat. Pejsek velice rychle chápe co po něm chci a jak to udělat, o tom zda to pro mě uděla je už jen a jen na vztahu mezi námi. Pejsek, pejsek se kterým nebudu mít vztah si prostě nesedne i kdyby se páník na hlavu stavěl. Páníčky to často vede ke vzteku agresy a výsledek je to, že pejsek se posadí pouze ze strachu z trestu. Přivolání je veden dle národního řádu jako cvik, ale cvik to prostě není. Přivolání se nedá prostě nacvičit, k tomu je třeba dobrý hierarchický vztah. U ostatních povelů jako sedni, lehni je pejsek v blízkosti a člověk ho má prakticky pod blízkou kontolou a může zasáhnout (pejsek je prostě vydán na pospas, nemyslím to nuijak ve zlém ale je to tak). Kdežto při přivolání může volit, je daleko nikdo ho nemůže ohrozit nikdo na něj nedosáhne. Příběhne pokud svého pána uznává. S těmi emocemi též nesouhlasím. Pokud si moje fenka když byla v pubertě šla s mým svolením hrát s pejsky a já ji pak chtěla přivolat, oslovila jsem ji jménem a zavolela k sobě. Toto vždy i když byla zabraná do hry. Pokud nezareagovala ani na podruhé klidným krokem jsem se odebrala k ní s emocemi nespokojenosti, zdirazňuji nespokojenosti, žádná zloba, žádná agrese, žádná radost. Ve chvíli kdy jsem k ní došla už chápala o co jde. Zasignalizovala podřízenost a po mé boku radostně odcháleza. díky tomu, že v očich měla radost a spokojenost vím, že jsem postupovala správně. Nikdy ji, ale nechytám za obojek, klidná ruka na khoutwek a patřičné emoce řekne vše bez jediného slova. Pokud psa chytnu za obojek či ho dokonce připnu za vodítko říkam mu tím: Nemám na tebe. Dnes jsou jí 2 roky a s odvoláním nemáme sebe menší problém. Samozřejmě není 100%, protože to prostě není robot. S tím jak jsou koncipovány zkušební řády nesouhlasím, mám z nich pocit, že vyžadují právě ty roboty, kteří pracují s milimetrovou přesností. Souhlasím, že pokud je pejsek na mne soustředěný není třeba jméno použít, ale na louce plné lákadel to asi moc nepůjde. Nevím mím cílem je mít ovladatelného pejska, nepotřebuji mít milimetrovou přesnost, potřebuji se na něj spolehnout a vědět, že mu můžu důvěřovat. Nic víc, nic míň. Myslím, že zkušební řádyx by měli klást hlavně důraz na vztah pes majitel a ne na robotické ovládání psa.
Snad jsme si to ujasnili, myslím že to že se ve všem neshodnem je normální. Věřím Vám, že máte s pejsky dobrý vztah, ono se tottiž těžko popisuje jak vlastně na to. Asi se to ani napsat nedá, protože na spoustu věcí si musí každý přijít sám a každý pejsek potřebuje něco jiného

Nevím jaký je Váš názor na to jak jsou zkušební řády koncipovány, ale přijde mi, že opravdu chtějí více roboty než dobře vztahově vedené pejsky, ale možná se mýlím

. Přeji Vám i Vašim pejskům hodně zdraví, to je asi to nejdůležitější. Každopádně si Vaše stránky přečtu, chci o čsv vědět co nejvíc a pak se rozhodnout zda se ke mně hodí či ne. Zatím doufám, že ano.
Ráda bych si přečetla něco i o vlcích, nevíte o nějaké pěkné publikaci? Mám ještě jednu otázku, je nějaké onemocnění, kterým trpí čsv časteji? Tuhle onfo,bych se asi totiž nikde nedočetla.
Přeji hezký zbytek dne

Reply | Quote

Helenasotis - to Jana

|SAdministrator |2009-04-09 17:07:08

Asi se opravdu neshodneme, protože podle Vámi popisované logiky by pak nemohly být cvikem například cviky, jako aport volný (skokem, šplhem), vysílání psa do směru, SLV na posunky na ZVV 3, průzkum terénu, zadržení atd., protože tam všude pracuje pes na distanc (a někdy velmi značný) od psovoda. Výcvik totiž není jen o tom, zda na svého psa dosáhnu a mohu ho k něčemu přímo donutit či ne. Je to velmi složitý proces, který je od počátku třeba s citem a hlavně s rozmyslem budovat - právě spolu s výchovou, protože s tou se prostě výcvik neodmyslitelně prolíná.

Jinak pokud u ČSV použijete Vámi popisovaný způsob "odchycení" (dojití si pro psa), tak Vám mohu zaručit, že jej použijete jen jednou, maximálně 2x! Pro další opakování takto chybného přístupu Vám československý vlčák již nedá šanci

Reply | Quote

Helenasotis - to J.T.

|SAdministrator |2009-03-27 15:20:24

Dobrý den, Jano,
velmi mě mrzí, že jste články pravděpodobně špatně pochopila (což nemusí být nutně Vaší chybou - třeba jsem je napsala nedostatečně srozumitelně...).
Začnu od začátku Vašeho příspěvku.
Mezi výcvikem a výchovou v principu rozdíl NENÍ. Jak výchova, tak výcvik jsou postaveny na stejných principech: důslednost, volba správné motivace, volba adekvátní odměny, pochvaly ale i represe, základní znalost psychických a fyzických možností Vašeho psa, pravidelnost... Rozdíly jsou v tom, jak rychle a přesně chci po svém psu vykonat daný úkon, kolik těch úkonů (cviků) jej potřebuji naučit či jaký si pro daný úkon (cvik) smím zvolit povel.
Mé články jsou koncipovány tak, aby čtenářům pomohly jak se základní výchovou, tak především s přípravou psa i pro budoucí zkoušky. Proto tedy v mnoha směrech navazují na požadavky zkušebních řádů. To se týká jak povelové techniky, tak ale i požadavků na provedení jednotlivých cviků.
Musím Vás vyvést z omylu, ale přivolání JE CVIK. Je to dokonce samostatný cvik národního zk. řádu a řádu Kynologické jednoty Brno. Ale i např. mezinárodní zk. řád IPO obsahuje přivolání jako součást cviku "Odložení psa za pochodu s přivoláním" (rovněž tak zk. ř. SChH-VPG).
Navíc některé tyto zk. řády (nebo stupně zkoušek) požadují přivolání za pomocí povelu Ke mně NEBO pomocí oslovení psa. Tedy nelze použít jméno + povel. Proto je třeba psa učit povelům i bez použití jména - samozřejmě ve chvíli, kdy je schopen se na psovoda natolik soustředit, že je jméno coby pomůcku možné odbourávat.

Co se týká emocí - ano emoce jsou důležité, ale pouze tam, kde mají své opodstatnění (ostatně myslím, že ve svých článcích důležitost pochvaly a správné intonace hlasu zdůrazňuji dostatečně). Pokud je mladý pes nebo štěně zabrané do hry nebo do nějaké vlastní "důležité" činnosti, je velmi pravděpodobné, že jej nepřivoláme. Je tedy zbytečné to zkoušet a povel k přivolání tímto devalvovat. Cílem je momentálně psa v klidu "odchytit" - tedy k němu v klidu dojdeme a BEZ EMOCÍ (rozuměj bez rozčilování se atd.) jej klidně uchopíme za obojek. Záporné emoce by totiž způsobily jediné - pes (rozuměj československý vlčák) se nás bude bát a s největší pravděpodobností se dá před námi na útěk. Kladné emoce rovněž nejsou na místě - proč by měly být? Za co bychom měli v tuto chvíli nad psem jásat a dávat mu najevo, že to co dělá, dělá dobře - když my ho od toho naopak potřebujeme odvolat...

Mým životem prošlo hodně pejsků a rovněž nemálo československých vlčáků. Ti vlastní ČSV byli 4 a troufám si říct, že se všemi jsem měla nebo mám vztah vynikající...

Reply | Quote