Československý vlčák
VII. Přivolání - povel "Ke mně!" - druhá část
Pokud má psík tendenci vychylovat se do strany, couváme před ním tak dlouho, dokud se nesrovná. Odměnu, kterou stále držíme v ruce, nyní zvedneme psovi nad hlavu (ale stále co nejblíž našemu tělu) a tím ho přinutíme se posadit. Můžeme samozřejmě přidat pomocný povel "Sedni!", popřípadě si pomoci druhou rukou, kterou vezmeme psa pod krkem za obojek (lépe za přivázanou šňůru nebo lehké vodítko) a mírným cuknutím nahoru a směrem k sobě ho posadíme.
Přivolání bychom měli několikrát prostřídat s cvikem volno (který si v jeho zkouškové podobě podrobněji probereme u přivolání za pochodu pomocí povelu "K noze!").
Poslední fází cviku je přiřazení psa k noze. Jsou dva způsoby přisedání - první způsob, kdy pes přisedne přímo k levé noze psovoda (pes se otáčí o 180o kolem své přední osy v protisměru hodinových ručiček a zadkem mírně zacouvá k levé noze psovoda tak, aby byl lopatkou na úrovni levého kolene) a druhý, při němž pes psovoda obchází ve směru hodinových ručiček až do polohy u levé nohy a tam se posadí. Je na každém, jaké variantě dá přednost, ale stejně pak musí provádět i obraty čelem vzad, které s přisedáním analogicky souvisí.
Přisednutí naučíme psa tak, že ho upoutáme na vodítko (stále sedí před námi) zavelíme "K noze!" a pomocí vodítka popřípadě opět odměny pejska navedeme do správné polohy. U starší varianty si naopak pomůžeme levou rukou, kterou psa dotočíme směrem k naší levé noze, a zárovn i pamlsky v ruce pravé, kterými psa motivujeme k zaujetí správné polohy. Pravá ruka s vodítkem a pamlskem zároveň zamezuje tomu, aby pes popocházel někam dopředu nebo do strany. Samozřejmě opět následuje velká pochvala a odměna. Zcela hotový cvik přivolání vypadá tak, že pes na jeden povel "Ke mně!" (možno použít ve spojením se jménem) rychle a přímo přiběhne k majiteli (který stojí na místě), usedne před ním a na povel "K noze!" se zařadí na levou stranu psovoda (už samostatně bez vodítka).
Dávejte si pozor na stereotyp - měňte pauzu mezi předsednutím a vydáním povelu "K noze!", jinak se po čase pes začne sám bez povelu řadit k levé noze. Nebojte se rovněž psa neustále urychlovat couváním před ním. Zkouškové provedení cviků si nechávejte opravdu až na samotný trénink na zkouškou nebo závody, ale i tehdy semtam cvičně psa "urychlujte".
| < Předchozí | Další > |
|---|
Aktualizováno (Čtvrtek, 11 Březen 2010 09:06)

Komentáře
při přečtení několika prvních vět tohoto članku, jsem se rozhodla Vám napsat. Píšete nebudeme rozebírat rozdíly mezi výcvikem a výchovou. Váte většina lidí nechápe či ani neví, že je v tom rozdíl. Myslím, že lidé by měli pochopit hlavně to, že v tom je markatní a důležitý rozdíl. Např. přivolání resp Vámi psaný povel "ke mně" je výchova pejska, vžádném případě nejde o cvik. To jak pejsek přibíhá k majiteli je vždy a jen o vztahu mezi nimi, není to o tom jak moc často a pilně cvičili. Píšete zavolejte povel "ke mně" případně se jménem???? Před každým přivoláním, před každým cvikem snad svého pejska oslovím a pak dám případný povel. Psík musí vědět, že mluvím na něj a tím, že ho oslovím mu říkám pozor něco se bude dít. Znám lidi, kteří bezhlavě řvou na svého milačka, aby něco udělal aniž by ho jedinkrát oslovili...psík většinou ani nezareaguje. Když jim pak řeknete ať svého pejska nejdříve osloví, tak se najednou dějou divy. Dále píšete "v klidu a bez emocí" si pro pejska dojděte, vždyť právě na emocích je cela psí a lidsko psí komunikace založená. Jsem trochu na rozpacích z toho všeho co tu píšete
Ráda bych si v budoucnu toto plemeno pořídíla, ale mám pocit, že kdybych postupovala podle Vašich doporučení, obávám se, že by vztah s pejskem dobrý nebyl.
velmi mě mrzí, že jste články pravděpodobně špatně pochopila (což nemusí být nutně Vaší chybou - třeba jsem je napsala nedostatečně srozumitelně...).
Začnu od začátku Vašeho příspěvku.
Mezi výcvikem a výchovou v principu rozdíl NENÍ. Jak výchova, tak výcvik jsou postaveny na stejných principech: důslednost, volba správné motivace, volba adekvátní odměny, pochvaly ale i represe, základní znalost psychických a fyzických možností Vašeho psa, pravidelnost... Rozdíly jsou v tom, jak rychle a přesně chci po svém psu vykonat daný úkon, kolik těch úkonů (cviků) jej potřebuji naučit či jaký si pro daný úkon (cvik) smím zvolit povel.
Mé články jsou koncipovány tak, aby čtenářům pomohly jak se základní výchovou, tak především s přípravou psa i pro budoucí zkoušky. Proto tedy v mnoha směrech navazují na požadavky zkušebních řádů. To se týká jak povelové techniky, tak ale i požadavků na provedení jednotlivých cviků.
Musím Vás vyvést z omylu, ale přivolání JE CVIK. Je to dokonce samostatný cvik národního zk. řádu a řádu Kynologické jednoty Brno. Ale i např. mezinárodní zk. řád IPO obsahuje přivolání jako součást cviku "Odložení psa za pochodu s přivoláním" (rovněž tak zk. ř. SChH-VPG).
Navíc některé tyto zk. řády (nebo stupně zkoušek) požadují přivolání za pomocí povelu Ke mně NEBO pomocí oslovení psa. Tedy nelze použít jméno + povel. Proto je třeba psa učit povelům i bez použití jména - samozřejmě ve chvíli, kdy je schopen se na psovoda natolik soustředit, že je jméno coby pomůcku možné odbourávat.
Co se týká emocí - ano emoce jsou důležité, ale pouze tam, kde mají své opodstatnění (ostatně myslím, že ve svých článcích důležitost pochvaly a správné intonace hlasu zdůrazňuji dostatečně). Pokud je mladý pes nebo štěně zabrané do hry nebo do nějaké vlastní "důležité" činnosti, je velmi pravděpodobné, že jej nepřivoláme. Je tedy zbytečné to zkoušet a povel k přivolání tímto devalvovat. Cílem je momentálně psa v klidu "odchytit" - tedy k němu v klidu dojdeme a BEZ EMOCÍ (rozuměj bez rozčilování se atd.) jej klidně uchopíme za obojek. Záporné emoce by totiž způsobily jediné - pes (rozuměj československý vlčák) se nás bude bát a s největší pravděpodobnost í se dá před námi na útěk. Kladné emoce rovněž nejsou na místě - proč by měly být? Za co bychom měli v tuto chvíli nad psem jásat a dávat mu najevo, že to co dělá, dělá dobře - když my ho od toho naopak potřebujeme odvolat...
Mým životem prošlo hodně pejsků a rovněž nemálo československýc h vlčáků. Ti vlastní ČSV byli 4 a troufám si říct, že se všemi jsem měla nebo mám vztah vynikající...
děkuji Vám za odpověď. V něčem s Vámi souhlasím a vněčem ne. Asi se spolu neshodnem na tom zda je či není ve výcvikua výchvě rozdíl. Já tam ten rozdíl vidím. Souhlasím, ale že u obou se uplatňují dosti podobné principy (Důslednost, hra,pravidelnos t). Musím ovšem nesouhlasit, že přivolání a další sviky je nutno třeba často opakovat. Pejsek velice rychle chápe co po něm chci a jak to udělat, o tom zda to pro mě uděla je už jen a jen na vztahu mezi námi. Pejsek, pejsek se kterým nebudu mít vztah si prostě nesedne i kdyby se páník na hlavu stavěl. Páníčky to často vede ke vzteku agresy a výsledek je to, že pejsek se posadí pouze ze strachu z trestu. Přivolání je veden dle národního řádu jako cvik, ale cvik to prostě není. Přivolání se nedá prostě nacvičit, k tomu je třeba dobrý hierarchický vztah. U ostatních povelů jako sedni, lehni je pejsek v blízkosti a člověk ho má prakticky pod blízkou kontolou a může zasáhnout (pejsek je prostě vydán na pospas, nemyslím to nuijak ve zlém ale je to tak). Kdežto při přivolání může volit, je daleko nikdo ho nemůže ohrozit nikdo na něj nedosáhne. Příběhne pokud svého pána uznává. S těmi emocemi též nesouhlasím. Pokud si moje fenka když byla v pubertě šla s mým svolením hrát s pejsky a já ji pak chtěla přivolat, oslovila jsem ji jménem a zavolela k sobě. Toto vždy i když byla zabraná do hry. Pokud nezareagovala ani na podruhé klidným krokem jsem se odebrala k ní s emocemi nespokojenosti, zdirazňuji nespokojenosti, žádná zloba, žádná agrese, žádná radost. Ve chvíli kdy jsem k ní došla už chápala o co jde. Zasignalizovala podřízenost a po mé boku radostně odcháleza. díky tomu, že v očich měla radost a spokojenost vím, že jsem postupovala správně. Nikdy ji, ale nechytám za obojek, klidná ruka na khoutwek a patřičné emoce řekne vše bez jediného slova. Pokud psa chytnu za obojek či ho dokonce připnu za vodítko říkam mu tím: Nemám na tebe. Dnes jsou jí 2 roky a s odvoláním nemáme sebe menší problém. Samozřejmě není 100%, protože to prostě není robot. S tím jak jsou koncipovány zkušební řády nesouhlasím, mám z nich pocit, že vyžadují právě ty roboty, kteří pracují s milimetrovou přesností. Souhlasím, že pokud je pejsek na mne soustředěný není třeba jméno použít, ale na louce plné lákadel to asi moc nepůjde. Nevím mím cílem je mít ovladatelného pejska, nepotřebuji mít milimetrovou přesnost, potřebuji se na něj spolehnout a vědět, že mu můžu důvěřovat. Nic víc, nic míň. Myslím, že zkušební řádyx by měli klást hlavně důraz na vztah pes majitel a ne na robotické ovládání psa.
Snad jsme si to ujasnili, myslím že to že se ve všem neshodnem je normální. Věřím Vám, že máte s pejsky dobrý vztah, ono se tottiž těžko popisuje jak vlastně na to. Asi se to ani napsat nedá, protože na spoustu věcí si musí každý přijít sám a každý pejsek potřebuje něco jiného
Ráda bych si přečetla něco i o vlcích, nevíte o nějaké pěkné publikaci? Mám ještě jednu otázku, je nějaké onemocnění, kterým trpí čsv časteji? Tuhle onfo,bych se asi totiž nikde nedočetla.
Přeji hezký zbytek dne
Jinak pokud u ČSV použijete Vámi popisovaný způsob \"odchycení\" (dojití si pro psa), tak Vám mohu zaručit, že jej použijete jen jednou, maximálně 2x! Pro další opakování takto chybného přístupu Vám československý vlčák již nedá šanci
povel je pouze jeden - \"K noze\". Povel \"u nohy\" neexistuje a ani ho nikde nezmiňuji
Povel \"K noze\" má pro psa znamenat, že je za všech okolností svou lopatkou na úrovni levé nohy psovoda. Pohybuje-li se psovod, pes s ním má držet tempo, stojí-li psovod, pes mu u nohy sedí.
Přivolání pomocí povelu \"K noze\" za klidu (tedy psovod stojí na místě) se normálně neprovádí. Za klidu se přivolává zásadně povelem \"Ke mně\" nebo jménem psa. Povelem \"K noze\" se přivolává pouze za pohybu.
Tyto informace se vztahují k u nás běžným zkušebním řádům,jako je NZŘ, ZŘ KJ Brno, popř. IPO nebo SchHVPG.
Poněkud jinak je tomu např. ve zkušebním řádu pro obedience a mondioring (oba lze na internetu najít a prostudovat), z čehož vyplývá, že ne všechny zkušební řády na sebe svou povelovou technikou navazují a tudíž s jedním psem nelze vždy cvičit naprosto všechno (i když upřímně - zrovna třeba mondioring si s ČSV moc představit neumím
PS: S tím přivoláním existuje jistá výjimka - a to při odvolání psa z makety po vyštěkání figuranta. Tam psovod stojí a psa si k noze přiřazuje povelem "K noze", ale v poslední době je dokonce velmi rozšířené používání dvojpovelu "Ke mně, k noze" vysloveného v jednom sledu jako povel jeden. Důvod je jediný a prostý - při odvolávání povelem "Ke mně" by si měl pes správně předsednout, tedy by se ocitl k figurantovi zády a přestal by být psovodovi účinnou ochranou. Z výcvikového hlediska zase nebylo zcela ideální používat pouze povel "K noze", proto se rozšiřuje tato varianta dvojpovelu.
Ale touto výjimkou si asi příliš nelamte hlavu - setkat se s tím lze v u nás běžných ZŘ opravdu jen na té obraně po vyštěkání
RSS informační kanál kometářů k tomuto článku.