 |
IV. Nejčastější chyby při výcviku
Čtvrtek, 16 Březen 2006 23:37 | 
Napsal uživatel Helena Hubáčková | 
"Nevysvětlení" cviku
Velíme psovi "Sedni!", aniž bychom mu pomohli tuto polohu zaujmout (a tím vysvětlit, co po něm chceme) a čekáme, až se pes sám posadí, což obvykle neučiní. Často na to navazuje další chyba a to opakování povelu. Pes si, pokud cvik nezná, většinou ani po desátém povelu bez dopomoci sám nesedne (pokud ano, je to spíš z důvodu únavy).
- Povel následuje až po fyzickém nátlaku
Trhneme vodítkem a pak teprve vyslovíme povel "K noze!". Je dokázáno, že pokud zaměníme pořadí povel-mechanický podnět, ani po tisíci opakováních se u psa nevytvoří spojení mezi povelem a požadovaným výkonem. - Fyzický podnět následuje po příliš velké prodlevě po povelu
Vyslovíme povel a čekáme, zda jej pes splní. Když se nic neděje, teprve začneme psa usměrňovat do správné polohy. Tímto způsobem sice pes cviky časem pochopí, ale bude to trvat nesrovnatelně déle, než kdyby naše reakce na neuposlechnutí povelu byla okamžitá. Navíc se pes naučí pracovat velmi pomalu a liknavě. Pamatujte si : čím rychlejší jste vy, tím rychlejší bude váš pes.
- Neadekvátní odměna
Většinou velmi nevýrazně (nebo špatnou intonací) chválíme. Popřípadě nechválíme vůbec! Také se stává, že nabízená odměna není pro psa lákavá (pes je sytý a my mu nabízíme pamlsek nebo není aportér a my se ho snažíme odměnit hračkou).
- Nedodržení zásady od jednoduchého ke složitému
Učíme psíka přivolání a aniž by k nám spolehlivě přibíhal, už po něm vyžadujeme předsednutí a následné přiřazení k noze. Nebo u cviku dlouhodobého odložení začneme neúměrně zvětšovat vzdálenost od odloženého psa a prodlužovat dobu odložení. To v naprosté většině případů vede k tomu, že se nám pejsek zvedne.
- Zbytečné opakování povelu
Vyslovíme povel, pes nereaguje, tak povel opakujeme (2x, 5x atd.) - a pes nám takzvaně ohluchne. Jednoduše se naučí, že stačí poslechnout až na třetí (desátý) povel. Pamatujte si : 1 POVEL = 1 VÝKON.
- Nedůslednost
Pes nesplní náš povel (nebo jen částečně - např. místo sednutí si jen přidřepne a ihned se zas postaví) a my ho neopravíme - nedotáhneme cvik do konce. Opět tím výrazně prodlužujeme dobu zvládnutí nového cviku a navíc výkony našeho psa budou značně nespolehlivé.
Nikdo učený z nebe nespadl a navíc - chybami se člověk učí. Důležité je, neopakovat stejné chyby stále dokola.
| < Předchozí | Další > |
|---|
Aktualizováno (Čtvrtek, 25 Březen 2010 01:00)
Komentáře
kamarád si pořídil fenku československéh o vlčáka. Bydlí na venkově a mezi kopci, kde má pes dost pohybu. Fence je deset měsíců a mám pocit, že neposlouchá nikoho. Neustále skáče na psy a dává jim najevo svou dominanci, čímž vyvolává dost konfliktů. Skáče na lidi, dokonce skočila na mou roční dcerku, což mne dost vyděsilo. Řekl jsem kamarádovi, že by ji měl mít pod kontrolou a případně ji dát najevo svou převahu i fyzickým trestem. Na to mezi námi vznikl celkem ostrý konflikt, který mne samotného zarazil. Kamarád mi tvrdil že pes musí nají svou roli ve smečce, že on jej nebude nijak trestat, že jej původně chtěli mít do lesa a nijak víc ji socializovat nechtějí,a ona nemusí poslouchat nikoho pouze jeho. Dále dodal, že jeho poslouchá a začnou chodit na cvičák (kolem jedenáctého měsíce). Mám obavu, že s takto velkým psem a bohužel i nedůslednou výchovou, ten pes neposlouchá ani mého kamaráda - vždy spousta povelů a výsledek chabý, budou v budoucnu problémy.
popravdě takhle na dálku vždy velmi těžko soudit - určitě to oba s Vaším kamarádem vidíte tak trochu každý ze svého úhlu pohledu.
Každopádně vždy platí jedno zásadní pravidlo - svoboda každého končí tam, kde začíná svoboda těch druhých. Těžko vašemu kamarádovi mluvit do výchovy a výcviku jeho psa a už vůbec mu nemůžete nařizovat, že má svého psa fyzicky potrestat (situaci jsem na vlastní oči neviděla a nebyla u toho, tedy nemohu ani soudit, zda by tam fyzický trest vůbec byl co platný a tudíž byl na místě). Na druhou stranu je naprosto nepřípustné, aby Váš kamarád svým psem obtěžoval své okolí. Ano, někdy se to může stát každému pejskaři, že se pes nečekaně vzdálí, poběží se někam na něco (někoho) podívat, nedejbože někoho poskáče. Ale majitel si z toho musí sám pro sebe vyvodit závěry a pro příště takovým věcem zabránit (mít psa na dlouhé šňůře atd. atd. - "seřezání" psa ale opravdu nepomůže). Pokud Váš kamarád není schopen tyto zásadní věci a pravidla dodržovat a chápat, možná nezbyde nic jiného, než to řešit přes vyšší instanci (jestliže sousedská a kamarádská domluva selhala). Tak, jak to popisujete, mi přístup Vašeho kamaráda přijde celkem nezodpovědný.
Ještě bych si dovolila pár poznámek k dané fence. V deseti měsících na 99% rozhodně skákáním na jiné psy nevyjadřuje svou dominanci (to by musela být hodně velká výjimka). V tomto věku je to ještě "dítě", které si především hraje pro ČSV typickým způsobem, na což často jiná plemena prostě nejsou zvědavá. Není to omluva nikoho ani ničeho - pouze snaha o vysvětlení a zabránění nedorozumění.
Rovněž začít s výcvikem v 11 měsících neznamená, že je na vše pozdě a již to k ničemu nebude. Samozřejmě - čím dříve, tím lépe, ale rozhodně nemusí být nic ztraceno. Zda to ponese kýžené ovoce bude záležet na Vašem kamarádovi (jak bude ochoten a schopen změnit svůj přístup k psovi) a rovněž na kvalitě instruktorů, kteří výcvik povedou.
Pokud se bojíte o svou dceru, prostě zabraňte tomu, aby se s daným psem mohla dostat do styku. Jestliže se popisovaná fena nekontrolovatel ně pohybuje na veřejném prostranství, kde máte pocit, že by mohla Vaši dceru nebo i někoho jiného ohrozit (byť třeba v budoucnu, až dospěje), řešte to přes policii (jestliže normální domluva kamarádovi není účinná).
Pokud se někdo chová ke svému okolí bezohledně a nezodpovědně sobecky a nereaguje na snahu domluvit se na nápravě, asi by nebyl mým kamarádem
Petr
RSS informační kanál kometářů k tomuto článku.