Novopečenému majiteli štěňátka obvykle dříve či později na mysli vytane otázka  "Kdy začít s výcvikem?". Odpověď zní - čím dříve, tím lépe.
Nebudeme rozebírat rozdíly mezi výcvikem a výchovou. Budeme používat termín výcvik, ale nahlížejme na tuto činnost jako na proces, během něhož upevňujeme vztahy majitel - pes a zároveň činíme z té naší psí bytosti tvora, který se bez problémů začlení do lidské společnosti. Proto je vhodné formovat již malé štěňátko, které jsme si přinesli domů - samozřejmě s citem a ohledem na možnosti tak malého psíka.

Konkrétní cíle tohoto snažení pak už budou individuální. Někdo bude chtít se svým pejskem skládat zkoušky, případně si i zazávodit, jinému bude stačit "jen" ovladatelný pes, který splňuje požadavky rodinného společníka.

Důležité ale je, že princip práce se psem je v obou případech stejný. Když se vám podaří vcítit se do Vašeho chlupáče a naučit se tak trochu přemýšlet psím způsobem (doporučuji přečíst nějakou knihu zabývající se etologií psů např. Poznej svého psa od MVDr. V. Mikulici) a k tomu přidáte obecná pravidla výcviku, dokážete pak tyto obecné zásady přizpůsobit právě vašemu čtyřnohému kamarádovi včetně různých situací, které vás potkají.

Bohužel, stále se ještě setkávám s názorem majitelů psů, že s výcvikem se začíná až od půl roku, nebo i později (nevím, z které “odborné” publikace tuto informaci čerpali). Pokud máte možnost navštěvovat cvičiště, neváhejte tam svého drobečka co nejdříve začít brát - pozná cizí lidi, kteří mají vztah ke psům (což lidé na ulici vždy mít nemusí), cizí psy a naučí se vnímat cvičiště jako místo, kde si může hrát a zažívat tam spoustu nových věcí. Naučí se sem těšit a až po něm začnete opravdu chtít "vážnou" práci, nespojí si toto "výcvikové příkoří" v negativním smyslu se cvičištěm, což se často stává u odrostlých nebo dospělých psů, kteří přijdou na cvičiště pouze za účelem umravnění.