Přivolání pomocí dlouhé šňůryPo poměrné dlouhé pauze se vracím k publikování dalšího článku ze série o výcviku. Dnešní díl se bude zabývat použití dlouhé šňůry (stopovačky) při nácviku či pilování přivolání u československého vlčáka.

Může se stát, že jste přece jen někde udělali chybu, nebo máte zrovna takové psí individuum, na které s triky popsanými v minulém článku nevystačíte. Pak přichází ke slovu dlouhá šňůra. Je nutno podotknout, že práce s  touto pomůckou vyžaduje 100% důslednost a vytrvalost, neboť odstraňování jakéhokoliv problému nebo zlozvyku není otázkou několika týdnů, ale minimálně měsíců (může to trvat i rok) a každé porušení správného postupu Vám práci podstatně prodlouží.

Běžně se používá zhruba desetimetrová šňůra s karabinkou. Může být i  delší, ale pak se snadněji zamotá. Důležité je, aby byla dostatečně pevná, ale pokud možno lehká, aby ji pes zbytečně nepociťoval, když ji volně tahá za sebou (zvlášť, když se šnůra namočí, tak její váha značně vzroste). Mně se nejvíce pro štěňata a dolaďování cviku (či jen jako pojistka u aportu apod.) osvědčila pletená kulatá slabá šňůra z PPV, z níž vytáhnu duši – je pak lehoučká a velmi ohebná. Jako metráž se prodává v domácích potřebách. Na psa větší váhové kategorie a poněkud „neurvalejších móresů“ pak doporučuji něco silnějšího (kvůli lepšímu držení) a předvším z takového materiálu, aby Vám to nepořezalo nebo zbytečně snadno nespálilo ruce (za zcela nevhodné považuji klasické stopovačky z plochého popruhu).

Odměna po přiběhnutí - pes sedí těsně před psovodemJakmile někde pustíte psa na volno, musí mít vždy připnutou dlouhou šňůru. Tu tahá volně za sebou a vy ji berete do ruky až ve chvíli, kdy pejska přivoláváte. Nejprve ho oslovíte jménem, vydáte povel „ke mně!“ a pak trhnete šňůrou směrem k sobě. Jestliže pes pouze popoběhne, ale nepřijde až k  Vám, celý postup zopakujte. Opět využijte couvání k urychlení a upřesnění přibíhajícího psíka. Ve chvíli, kdy běží k Vám ho chvalte a povzbuzujte.

Pokud Váš „splašenec“ :o) nekontrolovatelně pobíhá kolem, musíte vystihnout správný okamžik a jak okolo Vás proběhne, vydat povel (ten musí přijít vždy před trhnutím!), poté rychle přišlápněte šňůru nohou a teprve po  přibrzdění psa ji uchopte a dokončete cvik. Samozřejmě, že celý cvik končí vždy pochvalou a odměnou.
Jinak je způsob procvičování přivolání s dlouhým vodítkem analogický s  postupem na volno. Když pes již spolehlivě přibíhá, můžeme přistoupit k  postupnému zkracování šňůry, až v konečné fázi visí na obojku třeba jen dvaceticentimetrová šňůrka. Pokud po zkrácení vodítka přestane pejsek přibíhat, musíme se vrátit k  předchozí délce a znovu celý cvik upevnit.

Závěrem bych ještě podotkla, že u plemene československý vlčák bych doporučila preventivní používání lehké šňůry cca od věku 3 – 4 měsíců věku, kdy začnou být štěňata silně explorativní a přirozené „vodítko“ (maximální vzdálenost od majitele, smečky) přestává poněkud fungovat. Štěně si je totiž bohužel  dobře vědomo faktu, že majitele snadno doběhne nebo dokonce najde podle pachové stopy. Osobně tedy považuji za lepší variantu nasadit v tomto věku preventivně dlouhou šňůru a důsledně ji používat až do odeznění puberty (což bohužel může být u ČSV klidně do 3 let), než následně řešit zlozvyky spojené s utíkáním a nespolehlivostí při přivolání…