Přivolání je základním kamenem příjemného soužití se psem. Psa, kterého nepřivoláme, buď nemůžeme vůbec pouštět na volno (což pro něj znamená celý život na vodítku), nebo se vystavujeme riziku, že takový pes způsobí v lepším případě nějakou nepříjemnost, v horším případě škodu a v tom nejhorším může přijít i o život (pod koly aut nebo rukou rozhořčeného myslivce).
Na druhou stranu je tento cvik jedním z nejtěžších, protože snad žádný pes nemůže mít 100% přivolání (je to živý tvor, ne stroj), neboť vždy se mohou vyskytnout neočekávané okolnosti, které ovlivní jeho chování v dané situaci.

privolani1Proto vybudování co nespolehlivějšího přivolání vyžaduje mnoho důslednosti, trpělivosti, doživotního upevňování a v neposlední řadě i předvídavosti z vaší strany.
Nejideálnější je položit základy tohoto cviku již ve štěněcím věku, kdy je malý psík velmi vázán na svého majitele a má vrozenou tendenci zdržovat se v blízkosti členů své smečky (což by měli být lidé, pozor na navázání se na jiného psa v domácnosti). Partnerem č. 1 musí být člověk, ne pes, protože jinak dá váš psík v budoucnu vždy přednost příslušníkům svého druhu před vámi. Pouštějte tedy v tomto věku své psí miminko co nejvíce na volno (na bezpečných místech!), neboť štěně se k vám obvykle samo rozeběhne vždy, když vzdálenost mezi vámi a jím překročí kritickou mez. Tento okamžik musíte využít a začít je hned chválit a povzbuzovat. Po přiběhnutí si spolu pohrajte, pomazlete se a odměňte psíka pamlskem (noste neustále plné kapsy dobrot) a dejte pejskovi opět volno. Můžete se také úmyslně schovávat (z úkrytu volejte nebo pískejte), popřípadě je-li štěně něčím velmi zaujato, upozorněte na sebe nějakým zvukem (zatleskáním, zapískáním apod.) a utíkejte od něj pryč. Samozřejmě, že po přiběhnutí nebo nalezení vaší osoby musí následovat bouřlivé přivítání včetně velké pochvaly a řádné odměny. Doporučuji také sedat si při přivolání na bobek – stáváte se velikostně mnohem přijatelnější a nepůsobíte tak autoritativně.
Veškeré toto konání má jediný cíl – naučit vašeho pejska, že si vás má hlídat a že po příchodu k vám následuje vždy něco báječného. Také si tímto způsobem budujete dobrý kontakt, který je nezbytným předpokladem pro veškerý další výcvik.
Nikdy se nesnažte nahánět psa, který k vám nechce přijít. Někdy bývá u malých štěňat doporučováno, že je může majitel dohonit a přimět tak k poslušnosti. Ovšem malí českoslovenští vlčáci jsou dohonitelní jen opravdu kratinkou část svého dětství, proto raději nikdy netestujte, zda jste rychlejší ještě vy, nebo už váš malý cvalík (změna může přijít ze dne na den – mluvím z vlastní zkušenosti 🙂 ).

Povel „Volno!“
volno - posunekSoučástí přivolání, jak na místě povelem „Ke mně!“, tak za pochodu, je cvik „Volno!“. V běžném životě samozřejmě není nutné psa tento povel speciálně učit, protože na procházkách má tolik podnětů, že odběhne za svými zájmy automaticky, jakmile je uvolněn z vodítka. Nicméně u zkouškové podoby přivolání je tento povel většinou nutné nacvičit (pes se musí na povel vzdálit nejméně na 10 kroků). Kupodivu to bývá často kamenem úrazu a pro nedostatečnou vzdálenost od psovoda bývá celý cvik postihován bodovou ztrátou.
Důležité je opět se vyhnout stereotypu. Pokud budete cvičit stále stejné schéma chůze – volno – přivolání, pes po čase přestane odbíhat, protože už čeká, že bude přivolán. Proto měňte prostředí, střídejte intervaly mezi povely, dejte psu pouze volno a pak si s ním pohrajte, ale nepřivolávejte ho atd. Pokud potřebujete prodloužit vzdálenost vyběhnutí, můžete pejskovi něco házet. Gesto odhození nějakého předmětu nebo pamlsku je podobné jako posunek (ukázání do směru) povelu „Volno!“ (samozřejmě nesmíte házet vrchem).