Litoměřickou mezinárodní výstavu psů máme co by kamenem dohodil (doslova 15 min pěšky), tak je skoro hříchem toho nevyužít a neúčastnit se.
Letos se na ní sešlo celkem 29 ČSV a z toho bylo 7 Sotisáků (docela hezký poměr 🙂 ).
Výstavního rumraje se zde poprvé účastnil Corro (VN2) a Cir Cleo (VN1, Nejlepší dorost). Ve třídě s nimi byli ještě bráškové Collin (VN3) a náš Clifík (opět pouze nadějná – panu rozhodčímu se nelíbila záda a tmavší oko – inu čas ukáže, co nám z toho kluka ušatého vyroste 🙂 ). V dorostu se také ukázala malá Desire (VN2). Pro tyhle "dětičky" beru výstavy hlavně jako bezvadnou příležitost k další socializaci a otrkávání se.

A otrkávat se opravdu bylo kde, protože výstaviště bylo doslova nacpané k prasknutí vystavovateli, psy i návštěvníky. Ke cti vší naší drobotiny můžu říct, že až na dva zádrhele s ukázáním zubů se chovali jinak všichni vzorně a hlavně si pranic nedělali z rušného prostředí, kde bylo téměř uměním prosmýknout se davem. A o to jde především 🙂

Kromě omladiny se z naší CHS předvedl v mezitřídě také Brian (V1, CAC, res. CACIB) a ve třídě otevřené jeho bráška Brest (V2, res.CAC).
Posuzování bylo namísto avizovanému panu Dostálovi svěřeno panu Hořákovi – rozšafnému rozhodčímu, který svými komentáři baví všechny přihlížející (vystavovatele obvykle už méně). Pan Hořák nezklamal a tak jsem se kromě názoru na vzhled psa dozvěděla i pár pikantních charakteristik vlastní osoby 🙂 Naštěstí jsem tohoto rozhodčího jednou zažila na vlastní kůži již na speciální výstavě, takže mě to ani nepřekvapilo, ani "nerozhodilo". Inu sranda musí být i na výstavách 🙂

Oficiální výsledky