Přikrmování štěňatŠtěňátka B Sotis se rozjela do nových domovů a mně chvíle jejich narození před několika týdny připadá jako neskutečně dávná. Celé to období pro mě bylo nabité spoustou zážitků a činností, pro mě s péčí o malé vlčáčky spojených.
Od prvního dne jsem malá štěňátka brala do ruky, aby byla zvyklá nejen na pach své mámy, ale i na pach lidský a na dotek lidských rukou, který je přeci jen jiný, než dotek psího jazyka.
První dny jsem samozřejmě brala ohled na maminku, která se o své děti velmi bála, a tak se manipulace odbývala v její těsné blízkosti a vážení probíhalo rychlostí blesku. Felinka mi v tomto směru ale bezmezně věří a proto jsem si postupně mohla se štěňátky dělat v podstatě co bych chtěla.

Společná péče o  štěňataFelča by si na mě nikdy nedovolila kvůli dětem zavrčet, vrcholem její obavy bylo nešťastné pofňukávání a snaha štěňátko vzít do své tlamy, aby si je odnesla k sobě. Zcela jinak se ale chovala k AldíkoviArince, které naprosto nekompromisně zaháněla, pokud projevili snahu se ke štěňatům přiblížit. Změna nastala až mezi druhým a třetím týdnem, kdy postupně začala jejich ohromnou zvědavost vůči malým tvorečkům tolerovat a na chvilku jim dovolila, aby štěňátka očichali a očistili. Od třetího týdne o děti pečovali již všichni tři společně a pozorovat takovou „vlčí rodinku“ byl neskutečný zážitek!

3. týden života

Brian a Basco Sotis - věk 6 týdnů16. den po narození už se štěňátka pohybovala po čtyřech, byť ještě nemotorně a ne příliš koordinovaně. Také vzájemné ožižlávání již mělo zcela jasný charakter hry. Ale ke hře nesloužily jen mé prsty či ocásky a tlapky sourozenců, ale už i hračka v podobě malinkého plyšáčka, jež dovedla krásně probudit dřímající kořistnické pudy.
18. den se dětem začaly klubat zoubky, a tak jsem za pár dní zkusila prvně přikrmovat jemně umletým syrovým masem. No příliš velké nadšení nezavládlo – pro pět štěňátek bylo mléka dostatek, tedy je maso zatím nijak zvlášť nelákalo (předchozí dětičky, kterých bylo devět, se na první maso vrhly jako piraně).

4. týden života

Ve třech týdnech se naše celá smečka přestěhovala ven a štěňátka začala poznávat také nové lidi mimo okruh naší rodiny. Mezi třetím a čtvrtým týdnem se jim pomalu začala stavět ouška a jejich hry i pohyblivost nabývaly na intenzitě.

Kapitolou sám o sobě byl „taťka“ Aldík . Jeho chování k malým nemotorům bylo neskutečně benevolentní a rovněž štěňátka nesmírně ráda vyhledávala jeho přítomnost. Aldík je čistil, jemně si s nimi hrál a nechával je po sobě lézt. S postupem času je učil podřizování – bral jim hlavičky nebo celé tělíčko do tlamy a jemně je vždy přitiskl k zemi. Štěňátka na to obvykle reagovala překulením na záda a odhalením bříška, které jim „taťka“ následovně začal olizovat.
Naopak „teta“ Arinka byla chvílemi až legrační svou poněkud nemotornou péčí o miminka a překotnou snahou být jim stále ku pomoci. Ve svém vlastním chování vůči Alanovi a Felon trochu sklouzla do infantility a jako by se sama mírně vrátila do štěněcích let 🙂

5. týden života

Brest Sotis - 5 týdnůKolem páteho týdne začala Felinka své děti odstavovat. Nebyla již vždy ochotná jim dát napít a především když se jí bolestivě zaryly ostrými zoubky do cecíků, s bručením je odehnala. Sourozenecké hry se stávaly stále drsnější a své kořistnické pudy si štěňata vybíjela na tenisáku, hadřících, ale i oblečení a botách návštěvníků 🙂

6. týden života

V šestém týdnu nabývala na intenzitě zvědavost a průzkumnické chování. Štěňátka měla snahu následovat téměř každého, kdo kolem nich prošel a pokud si někdo sedl na bobek a zavolal na ně, obvykle k němu s nadšením metelila.

Snad jsem jako chovatel udělala z hlediska rané socializace i veškeré další péče co bylo v mých silách a připravila tak majitelům půdu pro další výchovu a formování štěňátek. Přeji jim tedy co nejméně starostí a vrásek a co nejvíce radosti s jejich vlčími nezbedy!