V zásadě ano, ale já to nepovažuji právě za nejvhodnější. Výchova štěněte v přítomnosti dalšího psa je mnohem obtížnější a hrozí, že se štěně naváže na druhého psa, místo na člověka. A to je vždy velký problém, protože samotná socializace a vybudování kladného vztahu k lidem je alfou a omegou správné výchovy u ČSV.
Pokud už se rozhodneme pro pořízení štěněte k dalšímu psovi, je nezbytné mít možnost je oddělovat a brát na vycházky nebo cvičiště zvlášť. Jakmile si štěně zvykne, že druhý pes je neustále přítomen, v dospělosti s tím bude obrovský problém, protože takový ČSV se pak obvykle odmítá kamkoliv pohnout bez svého psího druha. Pro méně zkušené majitele je tedy vždy jednodušší výchova jednoho jediného psa.

Může nastat ale i opačná situace, že k dospělému ČSV přibude další pes. V tomto případě velmi záleží na tom, jak kvalitně byl náš ČSV socializován a vychován, aby se dokázal k psímu druhovi patřičně chovat. Přesto ale hrozí jisté riziko, že dva dospělí dominantní jedinci stejného pohlaví se nesnesou.