Začátek roku 2009 poznamenal nenadálý nával pracovních povinností (přišel o něco dříve, než jsem jej očekávala) a bohužel také vážná nemoc v rodině... K psaní článečku o Hanácké národní výstavě psů v Olomouci se tedy dostávám s velkým zpožděním.

Skupina FCI I. byla tentokrát proti zaběhlým zvyklostem posuzována v neděli, jelikož se pořadatel snažil nápor vystavovatelů rozložit do 3 dnů. Tato snaha  nepřinesla zcela kýžené ovoce, protože i tak byly haly olomouckého výstaviště nacpané k prasknutí (jako vždy především "židličkáři" a "klecaři", kteří poměrně bezohledně zabírají pro svou potřebu nemálo metrů čtverečních). Nezbylo nám tedy, než se i s hafany zdržovat mimo prostor hal, což při -13 °C bylo nad lidské, ale i psí síly!

Nakonec jsme rezignovaně zvolili ústup do auta, kde jsme si alespoň mohli pustit topení. I tak bylo čekání na posuzování (do 12 hod) neskutečně dlouhé a snaha zahřát se kávou se celkem minula účinkem, neb káva stihla cestou k autu skoro zmrznout :) (neskutečně obdivuji a zároveň lituji vytrvalé stánkaře, kteří odkroutili na výstavišti v těch šílených mrazech všechny 3 dny!).

Posuzování kolem poledne nakonec ale mělo přece jen jednu výhodu - drtivá většina "klecařů" již opustila halu, tedy se v jejích prostorách dalo konečně normálně pohybovat. Rovněž na velikosti kruhu si dal pořadatel záležet a ani třída mladých psů neměla zásadní problém se vejít (i když pokud by nastoupilo všech 8 jedinců, kruh už by nestačil). V neposlední řadě jsem kvitovala koberec položený po celém obvodu kruhu. Nevím, co to mají někteří pořadatelé za podivný manýr dát koberec jen na příč či po jedné straně - pes tak zákonitě mění tempo nebo délku kroku a posuzovatel tedy nemá šanci pohyb korektně posoudit.

Pohybu, osvalení, celkové stavbě těla (zvlášť utváření zádi a hřbetu), ale především (často opomíjeným) povahám se rozhodčí J. Dostál věnova opravdu důkladně. Právě za povahy v několika případech snížil známku - ať už to bylo za agresivní projevy (jeden pes byl dokonce vykázán z kruhu) či naopak za ocásek strachy stažený mezi nohama. Pan Dostál jednoznačně preferoval jedince se sebevědomou a vyrovnanou povahou, což u pracovního plemene považuji za správné (byť to samozřejmě nemůže být hledisko jediné).

Clif pana rozhodčího zaujal vysokým vzrůstem, pohybem a především svým projevem, kdy střídal bezmeznou trpělivost (pan rozhodčí si důkladně osahal nejen zoubky, ale i Clifovo tělo) se svým typickým rošťáctvím (pokusil se panu Dostálovit vlepit hubičku a při podání ruky mu neopomněl zatahat za rukáv saka :) ). V poměrně velké konkurenci dalších 5 psů Clif obsadil 3. místo se známkou Výborná.

Desire se rovněž předvedla naprosto vzorně - jak v pohybu, tak ve statice a v konkurenci dalších dvou fenek obdržela známku V1 a titul CAJC.

Z ocenění obou našich mlaďochů jsem měla velkou radost a usoudila, že to mrznutí stálo za to :)
Závěrečné soutěže jsme bohužel "prošvihli" (řádově o desítky minut :( ) - vezli jsme Ivu Střítežskou na kontrolu vrhu do chs.s z Ranče pohoda v naději, že se třeba stihneme vrátit včas. Ale nezdařilo se... No jo no, vždyť výstavami člověk živ není ;)

Oficiální výsledky...