Druhá polovina dubna byla nabitá spoustou akcí, kterých jsem se účastnila se svými psy nebo alespoň s majiteli našich štěňátek B Sotis.

14.4.2007 proběhl v Roudnici nad Labem tradiční jarní svod a bonitace československých vlčáků. Všechna štěňátka z vrhu B Sotis se svodu zúčastnila a majitele musím velmi pochválit, že pejsky předvedli v tom nejlepším světle :) Všichni kluci obdrželi hodnocení povahy Of - sangvinik, ovladatelný, vyrovnaný a soulad se standardem P1 - výborný. Benettka by měla hodnocení povahy Oh - dobrácký, méně dráždivý, ale vzhledem k chybějícímu zubu P1 jí byl svod odložen do zhotovení kvalitního RTG zubů a lékařské zprávy, zda zub chybí nebo je alespoň založen.

Proti našemu očekávání, kdy si tito rošťáci ve víru hry dokázali vjet do kožichu už v 6 měsících, se všichni sourozenci stále výborně snáší. Majitelé je tedy vzali několikrát do sytosti vyřádit na nedaleké pole. K mé velké lítosti jsem bohužel tyhle hrátky musela oželet, protože jsem, jako už tradičně mnoho let, fotila všechny čtyřnohé účastníky svodu a bonitace.

Týden po svodu - 21.4. - čekala Briana a Bresta Sotis mezinárodní výstava psů v Českých Budějovicích. V pátek před výstavou jsme se ale s Brianem a Alanem ze Smaragových vodopádů ještě zúčastnili fotografování s panem Stanislavem Peterou pro časopis Dolce Vita.
Aldík s Brianem samozřejmě měli představovat vlky (jak jinak :) ) a jsme s Láďou oba velmi zvědaví, co z toho nakonec bude. Oba kluci z toho měli celkem legraci, obzvlášť Sam (Brian), který během focení ukradl slečně modelce odloženou botku adidasku a jal se s ní pobíhat po lese celý u vytržení, že ho všichni honíme :)
S sebou jsem měla samozřejmě i holky - Felču a Arinku. Felince se z celého focení nejvíc líbil sokolnicky vedený orel, který tak pěkně plácal křídly. Téhle velké "slepici" se měla náramnou chuť podívat na zoubek, tedy vlastně na zobáček. No, ve skutečnosti by se na zoubek asi podíval orel Felince :)

Sobotní výstava v Budějovicích se nakonec odehrála bez Brestíka - k naší velké lítosti (bohužel, někdy má práce přednost). Brian se tedy snažil reprezentovat "Sotisáky" za dva a tak se předvedl, jak jen nejlépe uměl. Obdržel známku V1, CAJC a nejen paní rozhodčí se velmi líbil. Na závěrečné soutěže jsme ale bohužel nečekali, protože nás doma u Ládi vyhlíželi od rána zavření Aldík s Felčou. Zbytek víkendu už patřil procházkám a dovádění všech čtyř "vlků".

V pátek 27.4. jsme ve večerních hodinách vyrazili s Kamilem a jeho Anuškou (Anteia Sotis) a Keltem z Molu Es na moravský svod a bonitaci v Jevišovicích. Do poslední chvíle to vypadalo, že svou tradici z posledních let - navštěvovat i moravské bonitace - budu muset přerušit. Nakonec se ale Kamilovi povedlo "utrhnout" a tak jsme se smečkou 5 čsv vyrazili směr Znojmo.
Počasí se letos opravdu zbláznilo a dubnová sobota nás již před poledními hodinami začala trýznit červencovou teplotou. Přesto posuzování probíhalo ve velmi pohodové atmosféře a slovenský rozhodčí pan Oskár Dóra oplýval jako vždy výbornou náladou. Já jsem jako obvykle zastávala roli fotografa, i když i s tímhle jsem to měla nahnuté - v Roudnici jsem zjistila, že mám rozbitý objektiv a tak jsem v Jevišovicích fotila jen díky ochotě kamarádky, která mi půjčila své "sklo".
Sluníčkový den a pohodová atmosféra mě nějak přiměly k nápadu, že zkusím se svou "střelenou" Arinkou bonitaci. Sice okolnost, že měření a posuzování prováděl obrovský chlap, byla spíš proti nám, ale řekla jsem si, že to zkusíme podstoupit. No, je pravda, že se Oskár Arince dvakrát nelíbil. Její ve štěněcím věku získaná nedůvěra až averze k manipulacím, při kterých je fixovaná a někdo na ni sahá (což v děství vždy obnášelo velikou bolest v podobě injekcí a dalšího ošetřování) byla při měření dost znát. Všechny míry byly nakonec ale odebrány a nás čekala zkouška povahy - skupinka osob a kolík.
Ve skupince se Arinka mazlit nechtěla - no o to nikdy nijak zvlášť nestojí, natož od cizích lidí, kteří jí jako štěňátku jen působili bolest. Na kolíku o navazování kontaktu s figurantem rovněž nestála, ale do útoku šla na plný úvaz a to naprosto stejně i v mé nepřítomnosti (ač lidem po svých zkušenostech ze štěněcího věku nevěří, srdíčko má "na svém místě").
Celkově byla Arinka na bonitaci ohodnocena kódem A60 E1 Od R1 P3 a vzhledem k dysplazii kyčelních kloubů zařazena do chovu jako chovná I.